Nevyjímaje citu i více nesnáze uchopitelných emocí, veškerá přirovnání zcela zanikají ve stigmatu subjektiva, i přestože se jejich forma může jevit sebevíce ustálená…

I přes všechny kontinuity svévolně radikální

návaznosti,

Jede Kontinuität trägt den Bruch bereits in sich.

jejich strukturální jsoucno tímto nikdy skutečně nenabude konstitutivně ontologicky celistvějšího uskupení definitiva formy, čímž ráznost vyřčení samotné (ne) definovatelnosti nekompromisně upadá v meziprostor vázaný nutností překlenout subjektivum pomyslnosti vjemu substančně esenciální integrity / adekvátnosti podoby své bytné podstaty, jež by mohla ustálit jejich tvar, i váhu niterného prapůvodu.

Lživé jistoty svou nejednotvárností lítě decentralizují všudypřítomné jsoucno a vyvolávají klamnou stázy, nevědomky znehodnocují, zastiňují úsudek i samotné vnímání.

Degradace vnímání vší formy, je neúprosný úpad vší konkrétnosti v široce rozptýlenou a mnohem více nesnáze uchopitelnou abstraktnost zahlcující onu kýženou návaznost na ostatní hluboce zakořeněné přesvědčení mimo bytí.

Degradace všeho úsudku

Nemístně bivalentní paradigma zastiňující rozhoduplnost a rozum sám.

Das bivalente Paradigma verdunkelt Entschlossenheit und Vernunft.

Sám nitrosvětský vjem nabízí svéráznou škálu indiferentních předpokladů k bytí — zapříčiňující celistvou odpoutanost od všeho hmatatelného.

I rozvážnější zkoumání neprobádaných zákoutí všeho pokušení.

Zcela prvotní bezhlavé pokusy o nýbrž pouhé nastínění primárních rysů — tehdy ještě neprobádaných zákoutí onoho nitrosvětského jsoucna,

Záminka nitrosvětské novosti zásadně,

rozdmýchala spontánní řetězec neřízených kauzalit, jež se svou různorodostí stanuly nepostradatelným prvotním rysem stavebních prvků pro nynější pochopení všech světských kauzalit zapříčiňujících usvolení drastických změn mimo rámec intaktní nitrospekce běžného chápání.

• Protichůdné dynamiky nelítostně zapříčiňující absolutní nespoutanost / odpoutanost kauzalit vlivem všech rozmanitostí úzce spjatých s domněnkou o pokušení.
• Světský Meziprostor působením absolutního vyrozumění umožnil zocelení škály vyrozumění nad rámec konkrétnosti.
• Zprofanováním neprobádaných skutečností mimo rámec všedního chápání, následně i záminku k vystavění nové skálopevně ukotvené primární formy jsoucí nátury onoho citového tvarosloví.

Widerspruch und Zwischenraum härten ein Verstehen jenseits des Konkreten.

Zanedlouho i tehdejší ustálené chápání touhy bylo zcela nahrazeno novými bezprecedentně bivalentními prvky nitrosvětské odpoutanosti od všedního světského pokušení.

Oproštení svazujících se prvků konkrétnosti, zapříčinilo celistvý obrat, kdy fádnost přístupu zradikalizovala chápání vší formy i sebe sama.

Střet radikálně dynamické proměnlivosti a těžkopádnost důsledků neústupného přesvědčení, působí jako hlavní činitel při svržení / odvratu od nemístného zveličnění i recidivistického přístupu.

Neuvědomělá fascinace fenoménem oddělenosti, zaobírá enigmatickou pozici disrupčního aparátu okupující mysl přisvojením si nemístné indiference.

-Limbus-

Meziprostor uvědomění se, svévolně rozsévá protipóly zrdcadlící nicotu již osvojeného přesvědčení.

Prázdnota vyjevuje při správném uchopení záchvěv střídmosti, jež usvoluje iniciaci prvotní záminky pro zakořenění širokého spektra novosti, skrze osvojení si netvárně cnostnějšího podobenství.

Zapříčiňujíc jasnějšího uvědomění se již dávno zprofanovaných / zfádnělých zažitostí nitrosvětského jsoucna a kýženého bytí.

Kauzalita

Byla již dlouhodobě uznaná forma nepodmíněného bytí, umocněna vlivem všech vnějších podmětů, nevyjímaje skálopevných ustálení zapříčiňujících bezprecedentní ukotvení ambivalentní nátury k nitrosvětské odpoutanosti.

kdyby to bylo tak jednoduché, aby stačilo jen porozumět, aby se i ta sebe nepatrnější část interní strasti mohla rozplynout a býti snáze uchopitelná, ale i doufat dál už jen přináší opakující se zklamání a stejně zbytečnou drásající bolest, i když se k onomu doufání všichni stejně znovu uchýlíme,

Jen abychom se mohli vrátit skálopevnější,

než předtím,

Wir kehren nur zurück, um standhafter zu werden.

Dopis je psaný s láskou, láskou, která se nedá vyřknout a proto zahrnuje převážně jen všechen smutek, láska, která fňuká, nebo jen má srdce na dlani a nechává upřímnost psát za všechny, psát abychom se mohli vracet k jednomu z nejdůležitějších uvědomění našeho života.

A to pokaždé, když jsi se úmorně snažil sám sebe přesvědčit o neexistující sebekontrole vlastního bytí,

Du verlorst dich im Glauben an eine nicht vorhandene Selbstkontrolle.

být nad věcí a stejně tak si nalhávat

Dělá realitu růžovější,

Není divu, že jsi zcela oprávněně v tomhle uceleném očekávání, jsme upomenuti na to, že i s tou největší ohavností se stále dá naložit v podobě odpuštění,