Tractatus

Kocour Maces - Nitrosvět

Dvaadvacet výroků o vnímání a návratu k sobě

Zvolte podobu traktátu
I.

Prolegomena

Východiska

…

Více než dlouho jsem dumal, zdali by skutečně nebylo snažší všechnu vlídnost duše hluboko ukrýt a nadále se neústupně řídit tím nejvíce maskulinním principem řešením problému

a tím, že naprosto se spokojit jen s vlastním vyrozuměním a považovat ho za absolutní.

Naštěstí Bohudík jsem nikdy nebyl naivní a proto už dávno vím, že všechno,

nevyjímaje citu i více nesnáze uchopitelných emocí, veškerá přirovnání zcela zanikají ve stigmatu subjektivu, i přestože se jejich forma může jevit sebevíce ustálená,

I přes všechny kontinuity svévolně radikální

návaznosti,

Jede Kontinuität trägt den Bruch bereits in sich.

jejich strukturální jsoucno nikdy skutečně nedojde adekvátní podoby, jež by mohly ustálit jejich tvar, ani niterný prapůvod.

II.

De perceptione

O vnímání

Lživé jistoty svou nejednotvárností lítě decentralizují všudypřítomné jsoucno a vyvolávají klamnou stázy, nevědomky znehodnocují, zastiňují úsudek i samotné vnímání.

Degradace vnímání vší formy, je neúprosný úpad vší konkrétnosti v široce rozptýlenou a mnohem více nesnáze uchopitelnou abstraktnost zahlcující onu kýženou návaznost na ostatní hluboce zakořeněné přesvědčení mimo bytí.

Degradace všeho úsudku

Nemístně bivalentní paradigma zastiňující rozhodnost a rozum sám

Das bivalente Paradigma verdunkelt Entschlossenheit und Vernunft.

sám nitrosvětský vjem nabízí svéráznou škálu indiferentních předpokladů k bytí — zapříčiňující celistvou odpoutanost od všeho hmatatelného.

I rozvážnější zkoumání neprobádaných zákoutí všeho pokušení

III.

De causalitate

O kauzalitě

Zcela prvotní bezhlavé pokusy o nýbrž pouhé nastínění primárních rysů — tehdy ještě neprobádaných zákoutí onoho nitrosvětského jsoucna,

Záminka nitrosvětské novosti zásadně,

rozdmýchala spontánní řetězec neřízených kauzalit, jež se svou různorodostí stanuly nepostradatelným prvotním rysem stavebních prvků pro nynější pochopení všech světských kauzalit zapříčiňující drastické změny mimo rámec běžného chápání.

  • Protichůdné dynamiky nelítostně zapříčiňující absolutní nespoutanost / odpoutanost kauzalit vlivem všech rozmanitostí úzce spjatých s domněnkou o pokušení
  • Světský Meziprostor působením absolutního vyrozumění umožnil zocelení škály vyrozumění nad rámec konkrétnosti.
  • Zprofanováním neprobádaných skutečností mimo rámec všedního chápání, následně i dali záminku k vystavění nové skálopevně ukotvené primární formy jsoucí nátury onoho citového tvarosloví,

Widerspruch und Zwischenraum härten ein Verstehen jenseits des Konkreten.

zanedlouho bylo tehdejší pochopení touhy zcela nahrazeno novými bezprecedentně bivalentními prvky nitrosvětské odpoutanosti od všedního pokušení.

Oproštěni svazujících se prvků konkrétnosti, zapříčinilo celistvý obrat, kdy fádnost přístupu zradikalizovala chápání vší formy i sebe sama,

zapříčiňující radikálně dynamickou proměnlivost celistvého chápání a následné svrhnutí i tehdejšího nemístně recidivistického přístupu zapříčiňujíc jasnější uvědomění se již dávno zfádnělých zažitostí nitrosvětského jsoucna a kýženého bytí.

Kauzalita

byla již dlouhodobě uznaná forma nepodmíněného bytí, umocněna vlivem všech vnějších podmětů, nevyjímaje skálopevných ustálení zapříčiňujících bezprecedentní ukotvení ambivalentní nátury k nitrosvětské odpoutanosti.

IV.

De spe et actu

O naději a konání

kdyby to bylo tak jednoduché, aby stačilo jen porozumět, aby se i ta sebe nepatrnější část interní strasti mohla rozplynout a býti snáze uchopitelná, ale i doufat dál už jen přináší opakující se zklamání a stejně zbytečnou drásající bolest, i když se k onomu doufání všichni stejně znovu uchýlíme,

Jen abychom se mohli vrátit skálopevnější,

než předtím,

Wir kehren nur zurück, um standhafter zu werden.

doufat už nestačí, ale věřit a konat

V.

De amore et reditu

O lásce a návratu

Dopis je psaný s láskou, láskou, která se nedá vyřknout a proto zahrnuje převážně jen všechen smutek, láska, která fňuká, nebo jen má srdce na dlani a nechává upřímnost psát za všechny, psát abychom se mohli vracet k jednomu z nejdůležitějších uvědomění našeho života.

Ztratil jsi sám sebe…

A to pokaždé, když jsi se úmorně snažil sám sebe přesvědčit o neexistující sebekontrole vlastního bytí,

Du verlorst dich im Glauben an eine nicht vorhandene Selbstkontrolle.

být nad věcí a stejně tak si nalhávat

Dělá realitu růžovější,

Není divu, že jsi zcela oprávněně v tomhle uceleném očekávání, jsme upomenuti na to, že i s tou největší ohavností se stále dá naložit v podobě odpuštění,

Finis

Černá verze